"Vyklubat se" pro Lásku

Už dlouhou dobu mě provází jedna myšlenka. A protože se mi vlastně neustále připomíná v různých formách, chtěla bych se o ni s vámi podělit.

Znáte knihy s krátkými příběhy italského salesiána Bruna Ferrera? V jedné z nich je povídka o motýlovi. Ten se začal klubat ze své kukly a trvalo mu to velmi dlouho. Člověk, který ho pozoroval, už nemohl utrpení malého zvířátka vydržet. A tak vzal nůžky a šmik! Vězení přetvářející se housenky jednoduše rozstřihl. A pak se díval a čekal, až malé scvrklé stvoření roztáhne křídla a stane se z něj krásný motýl. Jenže to se nikdy nestalo. Člověk totiž nevěděl, že larva si potřebuje cestu z kukly vybojovat. Při prolézání úzkou škvírkou se jí z těla do křídel vylučuje lymfa, která jim pomůže zesílit.*

Jak dobře znám prolézání úzkou dírkou! V té chvíli většinou volám o pomoc na všechny strany, ale nůžky nikde. Ani vědomí, že si cestu musím vybojovat, aby má "křídla zesílila", v té chvíli moc nepomáhá. Věřím tomu, že všechny boje v životě se dějí z nějakého důvodu. Moje spolubydlící mě neustále přesvědčuje o tom, že ze všeho se můžu nějak přiučit. Nebo v tom alespoň najít hlubší smysl. (A to dokonce i ze seriálu How I met your mother nebo když člověku opakovaně hrozí vyhazov ze školy :-) pozn. aut. - ještě mě nevyhodili :D)

 Dnes ráno jsem si pročítala článek, který  sdílela kamarádka fyzioterapeutka.  Fakticky byl o škodlivosti dětských  choditek, houpadel apod. Zaujala mě ale  jiná věc. Autorka v něm totiž psala o tom,  že dítě by rodiče neměli stavět na nohy  dříve, než s tím začne samo. Ono se k  tomu totiž musí propracovat. Proto  nejprve "pase koníčky", pak začne  stahovat kolínka pod tělo a než se poprvé  postaví (a to ještě - světe div se - na  špičky :-)) zákonitě mu to nějakou dobu  trvá. Všechno to musí absolvovat proto,  aby se mu dostatečně posílily ty správné svaly.* No není to perfektně zařízené? Já myslím, že Vrchní Biolog věděl, co dělá :-) 

A do třetice všeho dobrého ještě jeden příběh. Znáte vyprávění o šálku, který jeho Mistr bolestivě tvaroval, tavil v peci a ještě glazuroval? A jemu se to ale vůbec nelíbilo. Než zjistil, že všechny ty procesy byly potřeba k tomu, aby mohl sloužit svému účelu. Jsem takový šálek - nebo vlastně kus hlíny :-) - ve Stvořitelově ruce. Stejně jako budoucí hrnek často křičím - Proč? A taky - vytáhni mě ven! Ale Bůh trpělivě odpovídá - ještě ne. Taky se vám v životě stává, že když prožijete těžké chvíle, zpětně jste za ně velmi vděční? Mně skoro pořád. Skoro pokaždé, když prosím - tav mě, jako ten šálek v peci, ale nikdy mě u toho neopouštěj! - stane se mi v životě nějaká katastrofa. Naposledy jsem ztratila doklady a platební kartu ke služebnímu autu a dva dny nato, když jsem se odvážila ke stejné modlitbě, jsem si zlomila nohu. (jup - na měsíc nechodící sádra :-))

Trvalo mi tři dny než jsem si uvědomila, že jsem dostala, co jsem chtěla. Protože když se klubete z kukly, učíte se chodit nebo vás někdo taví v peci - nikdy se to neobejde bez bolesti. Ale pro to, aby se moje srdce naučilo, co ještě potřebuje znát - jsem ochotná nějaký ten šrám snést. 

Bože, chci abys na mě pracoval. Prosím pomoz mi udělat všechno proto, abych byla pravým a důstojným odrazem Tvé krásy na této zemi. Prosím Tě o odvahu chrabré Ester i láskyplné a zranitelné srdce Mariino. Protože i já chci volat své Fiat! 

*prosím omluvte případné nepřesnosti z přirodopisu nebo psychomotorického vývoje dětí.

odkazy:

Bruno Ferrero: Příběhy pro potěchu duše,

příběh o tavícím se šálku: http://www.spkd.cz/2009/01/slovo20090115/

a na závěr fyziočlánek (na facebooku sdílela MV-díky ;-)):  http://www.vanickovani.cz/detske-skoditko-pardon-choditko/

zdroje obrázků:

http://www.people.cz/mag/cs/articles-detail/aid-13355

http://novazeme2010.ning.com/photo/mot-l-nebesk-vzplanut?commentId=4828127%3AComment%3A133189&xg_source=activity#!/photo/mot-l-nebesk-vzplanut?context=user